Někdy stačí to, co už máte doma

Přírodní barvy z rostlin – jak začít bez složitostí a z toho, co máte po ruce

Někdy si z procházky přinesu víc, než jsem plánovala.
Ne nic důležitého.
Barevné listy, suché větvičky, šišky… Malé poklady, které mě cestou něčím zaujaly.
Pak přijdu domů a odložím je na stůl do krabice a chvíli to vypadá, že z toho i něco bude. Že je vyfotím nebo z nich něco vytvořím.
Ale pak jdu většinou dělat něco jiného.

A tím to většinou končí.

Možná to také znáte.
Sbíráte. Kocháte se. Občas si něco vyfotíte.
A v hlavě vám probíhá: „tohle by šlo použít“ na tisk, kreslení nebo na přírodní inkoust, na něco…

Jenže pak přijde večer, únava, a představa, že z toho budete něco vyrábět, začne působit zbytečně složitě. Ne, že by to nešlo. Spíš se vám už nechce nic začínat.

Já jsem si dlouho myslela, že na přírodní barvy potřebuju víc.

Víc času. Víc materiálu. Víc znalostí. A možná i víc odvahy, i když jsem si to takhle neřekla nahlas.

Jenže pak jsem jednou krájela červenou řepu. Používám ji na vaření často.
Polévka bublala, prkýnko bylo celé zabarvené a ruce taky. Klasika.
A v tu chvíli mi došlo něco dost obyčejného.

Já tu barvu už mám, ale pokaždé ji jen umývám.

A tak jsem tentokrát vzala papír a zkusila trochu zaexperimentovat.
Jen tak, hned, se špinavýma rukama, bez návodu, bez plánu.

A přiznám se, že jsem čekala, že z toho bude něco hezčího. Něco, co si nechám.

Nebylo.

Ale otiskla jsem prkýnko, udělala další stopu lžičkou. A pak další…

A někde mezi tím jsem přestala řešit, jestli je to „hezké“.

Od té doby se na rostliny dívám trochu jinak.
Ne jako na materiál, který musím použít správně,
ale spíš jako na něco, co už barvu má a jen ji občas nepustí na první pokus.
A někdy vůbec ne tak, jak čekám.

Jaké rostliny barví (a často je máme doma)

Z mnoha to můžou být třeba i tyhle.

Červená řepa jako přírodní barva

Čerstvá šťáva je výrazná a jasná. Tohle je ta verze, kterou čekáte.
Ale když ji chvíli povaříte s vodou a necháte stát, změní se. Zklidní, trochu vybledne, jako by si sedla.

A mě vlastně baví víc tahle druhá verze.

Na papíře je míň výrazná, ale příjemnější.

Kopřiva: nenápadná barva z přírody

Kopřivu sbírám a používám na kdeco, ale vyzkoušet ji jako přírodní barvu mě dlouho nenapadlo.

Až jednou jsem zapomněla čaj na plotně o něco déle. A barva se změnila. Vyzkoušela jsem udělat kaňku na papír a žádná bledá zelená, ale hluboká tlumená šedozelená, která se při schnutí ještě trochu tajemně vybarvila.
Občas do hotové barvy přidám špetku soli a po zaschnutí se na světle jemně třpytí.
Ale přesně tyhle drobnosti mě u toho drží.

Muškáty: jednoduchý přírodní inkoust z květů

Muškáty mě baví jinak. Jejich různobarevná pestrost a zároveň jednoduchost.

Mám je každý rok v květináčích a většinou se o ně příliš nestarám. Občas utrhnu odkvetlé květy a hotovo.
Ty pak zaliju vodou, krátce zahřeju a ty tmavší pustí růžovou barvu skoro hned.
Bez čekání, bez přemlouvání.

Tohle je ten moment, kdy si uvědomím, že ne všechno musí být složité.

Pampeliška: když barva není taková, jak čekáte

Tady jsem nějak podvědomě čekala jasně zářivou žlutou.
Jenže výsledek byl jemný, světlehnědý odstín, skoro nenápadný.

Tak jsem několikrát vyzkoušela uvařit květy i listy zvlášť, ale oba inkousty byly skoro stejné.

Chvíli jsem měla pocit, že z pampelišky jinou barvu nevyloudím.
Až když jsem přidala trochu sody, barva se změnila do zelena.
Ne nijak dramaticky.
Ale dost na to, abych to neodložila.

Cibulové slupky: nejjednodušší barva z toho, co máte doma

Běžně obvykle leží na lince, překáží. Dříve jsem je jen smetla rukou a vyhodila. Dnes je sbírám.
Na čaj i na inkoust, který má nádherně zlatavou, jantarovou barvu, která je překvapivě stabilní.
Tohle je pro mě nejjednodušší způsob, jak začít s přírodními barvami doma.
Bez složitých příprav a pomůcek.

Heřmánek: průsvitná barva z přírody

Heřmánek je pro mě jistota.

Možná proto, že ho mám nasušený pořád někde po ruce.
Možná proto, že jeho vůně je mi příjemná a uklidňující.

A překvapí průsvitnou žlutou barvou, která je na papíře někdy sotva viditelná.
Ale když ji začnete nanášet ve vrstvách, zesílí a drží.

Umíte uvařit čaj? Pak umíte i vytvořit barvu.

Možná taky máte kolem sebe rostliny, zeleninu nebo ovoce, které by šly použít. Jen jste si jich zatím nevšimli, občas zůstávají na stole nebo jdou na kompost. A možná vás ani nenapadlo, že by z nich barva šla vytvořit.

A to úplně jednoduše. Vyzkoušejte to.

Třeba uvařit čaj a udělat první stopu.
A pak se jen chvíli dívat, co se stane.

A to úplně stačí, i tak to bude zážitek.

KUDY DÁL

Chcete si svůj první inkoust jednoduše vyzkoušet? Pak udělejte První inkoustovou stopu v malém minikurzu zdarma.