Inkoustová procházka a vědomá fotografie

Jak zpomalit a začít se dívat jinak

Někdy stačí vzít do ruky foťák nebo telefon a na chvíli se zastavit.

Zaměřit se na drobnost, na obyčejný detail.
Svět kolem se ztiší.
Zjistíte, že neodbytné myšlenky ustoupí.

Zůstane jen obraz a vy jste v něm ponořeni.

Podobný okamžik můžete zažít mnohokrát i během inkoustové procházky. Nejdete nic hledat. Jen se díváte… okem nebo přes čočku foťáku.

A právě tady se obě cesty potkávají.

Co mají inkoustová procházka a vědomá fotografie společné

Inkoustová procházka není sběr materiálu.

A vědomá fotografie není o dokonalém snímku.

Obě začínají pozorností.

Inkoustová procházka je způsob, jak se pohybovat krajinou pomaleji a všímat si barev, struktur a drobných změn. Vědomá fotografie dělá totéž, jen místo sběru přírodnin zachycuje okamžik světlem.

Nejde o výsledek.

Jde o způsob dívání se na obyčejné věci neobyčejným pohledem. Jinak než doposud.

Když zpomalíte pohled, začne se proměňovat i vztah k tomu, co vidíte.

Barva jako vstupní brána

Zkuste si při příští procházce zadat jednoduchý záměr:

Třeba “Dnes se zaměřím jen na jednu barvu.”

Ne na květiny.
Ne na kompozici.
Jen na barvu. Kdekoliv a na čemkoliv.

Možná růžovou stonků, pupenů nebo okvětních plátků…
Možná tlumenou zelenou listů…
Možná hnědou kůry stromu nebo jehličí…

Najednou si všimnete odstínů, které jste dříve neviděli, které byste normálně přešli.

A barva přestane být jen vizuální zkušeností.

Začne se stávat i materiálem.

A možná i budoucím inkoustem.

Fotografování jako zpomalení

Vezměte si s sebou telefon, ale ne proto, abyste telefonovali nebo odepisovali na zprávy.

Ale proto, že díky telefonu můžete fotit úplně jednoduše.

Využijte ho tentokrát k tomu, abyste se zastavili.

Vyberte si jeden detail, klidně i něco obyčejného

Nejdřív ho chvíli jen pozorujte.

Teprve potom ho vyfoťte.

Když se doma k fotografii vrátíte, často objevíte něco nového — strukturu listu, směr světla nebo drobný tvar, který vám venku unikl.

Fotografie se tak stává mezikrokem mezi pohledem a tvořením.

Ne sbírkou obrázků, ale pokračováním pozornosti.

Omezení, které přináší klid

Možná to zní zvláštně, ale i omezení dokáže pohled uvolnit.

Zkuste si během jedné procházky dovolit jen pět fotografií.

Každou vyberte opravdu vědomě:

“Stojí mi tento okamžik za jednu z pouhých pěti možností?”

Najednou se přestanete dívat povrchně a fotit všechno bezmyšlenkovitě.

Začnete si opravdu vybírat.

Stejně pracujeme i s inkoustem – jedna rostlina, jedna barva, jeden proces.

Ne množství. Hloubka.

Jeden motiv, mnoho pohledů

Vyberte si jednu rostlinu, která vás zaujme a vyfoťte ji:

Z výšky…

Pak zblízka…

Proti světlu….

Detail listu…

Strukturu žilnatiny…

Po chvíli možná získáte pocit, že už není co objevovat.

A právě tam začíná skutečné vidění.

Citlivost, kterou si tímto způsobem rozvíjíte, se později přirozeně přenese i do práce s inkoustem.

Najednou vnímáte i barvu jinak.

Kde inkoustová cesta skutečně začíná

Možná si také představujete, že tvorba začíná doma u stolu.

U hrnce s inkoustem.

U papíru a štětce.

Ale často začíná mnohem dřív.

Pohledem.

Když se naučíte dívat pozorněji, začne se proměňovat i způsob tvoření.
Rostliny už nejsou jen součástí krajiny. Stávají se příběhem barvy, který pokračuje dál.

A někdy stačí jen to, že jste se na chvíli zastavila.

Kudy dál

Pokud vás láká pokračovat:

přečtěte si Inkoustová procházka: jak začít a co si všímat

Nebo rovnou začněte s vlastním inkoustem. V bezplatném minikurzu První inkoustová stopa zjistíte, jak snadné to je.