Jak jít na inkoustovou procházku poprvé

a proč je dobré to nepřehnat

Pokud jste už jste o inkoustových procházkách slyšeli a napadlo vás:
„To zní hezky, ale nevím, jak na to…“
pak je tenhle článek přesně pro vás.

Dobrá zpráva je, že inkoustovou procházku nejde udělat špatně.
Špatně se dá udělat jen jedna věc, a to když si na sebe hned na začátku naložíte příliš mnoho očekávání.

Nejčastější omyl na začátku

Často vidím (a sama jsem to tak dělala), že se na první inkoustovou procházku vyrazí:
– s velkou taškou
– s hlavou plnou plánů
– a s tajným přáním „něco opravdu najít“

Jenže inkoustová procházka není lov.
A už vůbec není test, jestli jste dost všímavá nebo kreativní.

Je to pozvání ke zpomalení.
A to s výkonem a nastaveným cílem moc nesouvisí.

Kam jít? Kamkoli, kde jste

Nemusíte jet do lesa ani hledat „čistou přírodu“.
Inkoustová procházka může začít:
– v parku
– u řeky
– na okraji města
– nebo klidně mezi domy

Důležité není místo, ale způsob, jakým jím procházíte a jak se kolem sebe díváte.

Pokud váháte, vyberte trasu, kterou znáte.
Právě známé prostředí je ideální, nemusíte řešit kudy jít, můžete se jen pozorně dívat.

Jak dlouho? Méně, než si myslíte

Pro první inkoustovou procházku bohatě stačí dvacet až třicet minut.

Delší čas často neznamená hlubší zážitek.
Spíš větší tlak: „Tak už bych něco měla najít…“

Krátká procházka má jednu velkou výhodu:
nevyčerpá vás a nechá vás chtít přijít znovu.

Co si vzít s sebou (a co klidně nechat doma)

Tady se vám hodně uleví.

Nemusíte mít:
– speciální náčiní
– seznam rostlin
– ani plán, co s materiálem uděláte

Stačí:
– kapsy, pytlík nebo malá taška
– otevřené oči
– a ochota zpomalit krok

Pokud si chcete něco poznamenat nebo načrtnout, vezměte foťák nebo malý skicák.
Ale není to povinnost. Inkoustová procházka může zůstat jen v paměti.

Jak se na inkoustové procházce dívat

Nehledejte „něco vhodného na inkoust“.
Hledejte to, co vás zastaví.

Barva, která je tmavší než okolí.
Stopa na kameni.
Bobule, která barví prsty.

Možná se vrátíte domů jen s jedním malým kouskem.
A možná s ničím.

Obojí je v pořádku.

Inkoustová procházka není sběr materiálu.
Je to sběr pozornosti.

A co když nenajdete vůbec nic?

Tohle je důležité si dovolit:
inkoustová procházka nemusí vždy vést k barvě.

Někdy vás naučí jen jít pomaleji.
Někdy si víc všimnete světla než listí.

Někdy se vám bude chtít jen pozorovat nebo vyfotit detail v květině.
Někdy se vrátíte jen s klidem v hlavě.

A to není selhání.
To je výsledek.

Barvy přijdou jindy.

Malý tip na závěr

Pokud chcete inkoustovou procházku opravdu zažít všemi smysly, zkuste si:
– nechat telefon doma
– nejít „na výkon“ ani na počet kroků
– a nehodnotit, jestli je to dostatečné

Jedna jediná barva, okamžik, který vás potěší úplně stačí.

Jak pokračovat, pokud vás procházky nadchnou, stejně jako mě

Inkoustové procházky se krásně propojují s další tvorbou – tvorbou barev z přírody, s kresbou, s malováním, se Stopou inkoustu.

A pokud se chcete k inkoustu vrátit z jiné strany, tady jsou cesty, které se tu přirozeně prolínají:

Inkoustové procházky
Chůze, pozornost a barvy v krajině.
→ Texty o inkoustových procházkách

Přírodní inkousty
Barvy z rostlin, kuchyně i procházek.
→ Další texty o přírodních inkoustech

Pomalé malování & ekotisky
Tvoření bez tlaku na výsledek.
→ Texty o pomalém malování