Inkoustová procházka

o chůzi, barvách a o tom, jak se z obyčejné procházky může stát přírodní inkoust

Inkoustová procházka většinou nezačne plánem.
Začne tím, že jdete ven.

Ne proto, abyste něco „nasbírala“.
Ne proto, abyste měla materiál.
Ale proto, že je hezky. Nebo že už máte všeho plnou hlavu a prostě potřebujete změnit vzduch.

A někdy se stane, že si cestou všimnete barvy.
Tmavé bobule u cesty. Suché listy s nečekaným odstínem. Příkopa zářící pampeliškami.

A v tu chvíli se z obyčejné procházky stává inkoustová.

Co myslím inkoustovou procházkou

Inkoustová procházka není technika ani workshop.
Je to způsob, jak jít krajinou trochu pomaleji a dívat se jinak než obvykle.

Nehledáte „správné“ rostliny.
Nesbíráte do zásoby.
Jen si dovolíte být všímavá k barvám kolem sebe.

Je to zvláštní, ale jakmile zpomalíte krok, začne se měnit i pohled.
Najednou vidíte věci, které tam byly vždycky, ale neměly šanci se ukázat.

A často stačí jedna jediná barva z celé procházky.
Víc není potřeba.

Proč chodit bez cíle (a proč to není ztráta času)

Když jdeme ven s jasným plánem, hlava běží napřed, přemýšlí dopředu, kam jít a kde hledat.
Když jdeme bez cíle, hlava se konečně může vrátit tam, kde je tělo.

Inkoustová procházka funguje právě proto, že nemá úkol něco najít.
Nesnaží se být užitečná.
A tím paradoxně užitečná je.

Chůze se zpomalí, dech se srovná a pozornost se začne zachytávat na detailech.
Na barvě, tvaru, struktuře.

A tady se rodí něco, co se špatně plánuje, ale dobře prožívá: KLID.

Jak sbírat barvy, aniž byste z přírody udělala sklad

Nemusíte mít žádné speciální vybavení.
Nebo jen k tomu co s sebou ven obvykle nosíte, můžete přidat malý pytlík na „kdyby něco“.

Ale pokud máte kapsy a otevřené oči, jste připravená.

Sbírejte jen to, co vás samo osloví.
To, co zanechá stopu na prstech.
To, co vás nutí se zastavit.

Není potřeba brát celé větve ani plné tašky.
Inkoustová procházka není o množství, ale o vztahu k místu.

A ano, občas se vrátíte domů s pocitem, že jste „nic nenašla“.
A to je také v pořádku. I to je součást procesu. A hlava i tělo vám poděkují.

Když se z procházky stane barva

Někdy barva vznikne hned a může být i zářivá a sytá.
Jindy bude je potřeba přinesený poklad připravit, aby se barva uvolnila.

Tady může začít vaše přírodní alchymie.
Materiál zalijete horkou vodou, necháte chvíli louhovat, možná povaříte.
A někdy se barva objeví úplně nenápadně a po nanesení na papír tmavne a mění svůj odstín.

Přírodní inkousty nejsou spolehlivé.
Neslibují stálost ani dokonalý výsledek.

Ale jsou pro nás skvělými učiteli trpělivosti.
A taky připomínkou pomíjivosti, že ne všechno musí vydržet věčně, aby to mělo smysl.

Malování inkoustem jako klidná praxe

Když malujete inkoustem, který jste si přinesla z procházky, je v tom zvláštní druh propojení.
Najednou víte, odkud barva pochází. Pamatujete si místo, světlo, počasí.

Vaše tahy štětcem jsou pomalejší, sledujete jeho stopu a všímáte si jak se inkoust vpíjí do papíru a mění odstín.

A často se stane, že si po chvíli uvědomíte, že jste přestala přemýšlet.
Že jen tak plynete v tomto okamžiku, že jste jen tady a teď.

Ne proto, že byste se snažila „dělat mindfulness“.
Ale proto, že k tomu proces sám vede.

Proč inkoustové procházky dávají smysl i v běžném životě

Protože nevyžadují ideální podmínky.
Nemusíte jet do lesa ani mít celé odpoledne.

Stačí krátká procházka, jeden odstín, pár minut u papíru.
A pocit, že jste si udělala malou radost pro sebe, bez výkonu, bez očekávání.

Inkoustová procházka není útěk z reality.
Je to způsob, jak v ní být o něco víc doma.

Pokud chcete začít jednoduše

Klidně dnes. Nebo zítra.

Jděte ven bez plánu.
Všimněte si jedné barvy.
A doma ji zkuste zaznamenat, přenést na papír jakkoli.

A pokud chcete pokračovat dál inkoustovou cestou, tak můžete tudy:

Inkoustové procházky
Chůze, pozornost a barvy v krajině.
→ Texty o inkoustových procházkách

Přírodní inkousty
Barvy z rostlin, kuchyně i procházek.
→ Další texty o přírodních inkoustech

Pomalé malování & ekotisky
Tvoření bez tlaku na výsledek.
→ Texty o pomalém malování