Přírodní inkousty – co jsou, jak vznikají a proč dnes dávají smysl

Přírodní inkousty nejsou jen barvy.
Nejsou ani návratem k „tradičním technikám“ nebo snahou tvořit ekologicky za každou cenu.
Jsou jiným způsobem práce s barvou, pomalejším, všímavějším a méně předvídatelným.

Vznikají z listí, plodů, kůry, semen nebo z běžných kuchyňských surovin.

Reagují na vodu, papír, světlo i čas.
A nikdy nejsou úplně stejné.

Právě v tom je jejich krása.

Inkoust není barva

Inkoust často považujeme jen za tekutou barvu.
Rozdíl je ale zásadní.

Barva slouží především k pokrytí plochy nebo vytvoření obrazu.
Inkoust byl odjakživa nositelem sdělení – stopou, záznamem, způsobem komunikace.

Lidé zanechávali stopy uhlíkem, bobulemi nebo popelem dávno předtím, než vznikly hotové pigmenty.

Inkoust byl prostředníkem mezi člověkem a světem. Nejen materiálem, ale i jazykem.

U přírodních inkoustů se tahle původní role znovu objevuje.
Nejde jen o to, jakou barvu vytvoří, ale jak se chová.

Jak vznikají přírodní inkousty

Přírodní inkoust může vzniknout velmi jednoduše.
Z toho, co roste kolem vás.
Nebo i z toho, co běžně končí v kuchyňském odpadu.

Listy, slupky, plody nebo semena se zalijí vodou a nechají louhovat, případně krátce povaří.
Vzniklý výluh se dál proměňuje přidáním času nebo různých přísad.

Nejde vždy o přesný recept. Spíš o proces pozorování.

Stejná rostlina se může chovat pokaždé jinak.
Záleží na ročním období, místě, stáří materiálu i papíru, na který inkoust dopadne.

To, co u běžných barev považujeme za chybu, je tady informací.

Proměnlivost jako hodnota

Přírodní inkousty nejsou stálé.
Mění se. Blednou. Reagují.

Na první pohled to může působit nejistě.
Ale právě tahle proměnlivost mění způsob, jak s nimi člověk pracuje.

Nelze je plně ovládnout.
Nelze je „dostat pod kontrolu“.

A tak se pozornost přirozeně přesouvá:

• z výsledku k procesu
• z výkonu k vnímání
• z plánování k reakci

Inkoust se stává partnerem, ne nástrojem.

Proč přírodní inkousty dávají smysl právě dnes

Žijeme v době, kdy je většina věcí okamžitá, hotová a stejná.

Přírodní inkousty jdou opačným směrem.

Nutí zpomalit.
Všímat si drobných rozdílů.
Být u procesu, ne jen u výsledku.

Nejsou rychlé ani efektivní. Ale jsou skutečné.

A právě proto dnes tolik lidí přitahují.
Ne jako technika, ale jako způsob, jak se na chvíli vrátit k přímému kontaktu s materiálem a se sebou.

Inkoust jako stopa

Když pracujete s přírodním inkoustem, nezanecháváte jen obraz.
Zůstává stopa pohybu ruky, času, světla i pozornosti.

Inkoust se vpíjí do papíru po svém.
Rozlévá se, zasychá, někdy překvapí.

V pomalém malování se často pracuje se Stopou inkoustu, kde ruka reaguje na to, co se už objevilo, místo aby směřovala k předem danému motivu.

Výsledek není cíl.
Je to záznam procesu.

Není potřeba s tím něco dělat hned.
Stačí si všimnout, co ve vás myšlenka přírodních inkoustů zanechala, a nechat ji chvíli být.

Pokud vás láká vyzkoušet si domácí inkoust prakticky a jednoduše,

stáhněte si malého průvodce, který Vás krok za krokem provede vytvořením Vašeho prvního přírodního inkoustu.
→ Podívat se na průvodce zdarma